Jak nenásilně podpořit hlubší vztahy v práci

Většina z nás si chce z práce odnést víc než jen výplatu za předchozí měsíc – chceme vědět, že svoji energii věnujeme něčemu smysluplnému. Významnou roli kromě služby nebo produktu, na kterém se podílíme, hrají i vztahy s kolegy. Stojíme o dobrý pocit, že jsme součástí něčeho většího – ne jako „kolečko ve stroji”, ale jako člověk, který má své platné místo a ostatním na něm záleží.

Mezi lidmi, ale přesto sami

Studie ve Velké Británii ukázaly – a to ještě před Brexitem – že ⅕ dospělých trpí pocitem izolace. Ve sněmovně lordů dokonce od roku 2018 existuje pozice ministra pro samotu, „Minister for Loneliness”, která byla vytvořena v roce 2018 s cílem začít řešit osamělost v populaci jako problém veřejného zdraví. V současné době ji zastává Tracey Crouch, která např. zavedla sousedské dílny, centra propojující imigranty s dobrovolníky nebo komunitní domovy pro starší osamělé lidi a zároveň mladé lidi, kteří mají problém sehnat bydlení.

Pocit samoty je zkrátka fenomén, který nemusí souviset s tím, že kolem sebe nemáme lidi. Chybí nám smysluplný kontakt. Jako dobrý příklad slouží workspace huby nebo jiné sdílené pracovní prostory oblíbené u freelancerů, kteří nechtějí být pořád jen sami doma. Jejich pocit izolace se na těchto místech ale může i prohloubit, protože jsou sice mezi lidmi, ale nemají společný projekt, který by přinášel zadostiučinění ze spolupráce, ani motivaci zapříst spolu náhodný rozhovor.

Jak se běžně posiluje kontakt mezi kolegy?

Když chce zaměstnavatel podpořit vztahy v týmu a firemní kulturu, běžně sáhne po osvědčených metodách, jako je vánoční večírek, letní grilovačka nebo páteční happy hours. Moment, jsou opravdu osvědčené? Lidi se na nich často ukážou jen, aby se neřeklo, vymění si pár slov se spolupracovníky, které už znají (zpravidla o práci), a brzy se potichu vytratí domů.

Nedá se říct, že by na velkých firemních akcích bylo něco špatného. Spíš je otázka, jestli dokážou mezi lidmi podpořit interakce, ze kterých budou odcházet spokojení a nabití pozitivní energií. Ať už jsme založením spíš extroverti, nebo introverti, určitý kontakt s lidmi nás bude dobíjet, a jiný zase vysávat. Když bude výrazně převažovat ten druhý typ, postupně v nás naroste pocit odloučení od ostatních.

Přitom k tomu, abychom se necítili v práci osamoceně, stačí podivuhodně málo. Přesněji řečeno čtyřicet vteřin.

Pozitivní interakce nemusí být náročná

Je dokázáno, že stačí jen chvilka rozhovoru a jeden jediný člověk na pracovišti, se kterým ho občas zažijeme, abychom získali ten tolik potřebný pocit sounáležitosti.

Jane Dutton, emeritní profesorka při Michiganské univerzitě zabývající se psychologií a pozitivními vztahy v práci, říká v podcastu „We Don’t Have to Fight Loneliness Alone,” že tento krátký rozhovor nemusí ani proběhnout s člověkem, kterého známe. Stačí, aby při něm probleskl opravdový zájem o nás.

„Čtyřicet vteřin interakce – pozitivní, ryzí interakce – má měřitelný dopad na oba lidi,” říká. Může to dle jejích slov být i situace, kdy si někdo všimne, že máme před sebou papír a zuřivě se hrabeme v tašce, a tak nám donese propisku. I z tak banálního kontaktu si odneseme pocit, že někomu stojíme za pomoc.

Jane Dutton uvádí svoje oblíbené cvičení, které občas zkouší s lidmi ve firmách, aby jim pomohla rychle a bez námahy navazovat kvalitní vztahy. Nejde o žádný zdlouhavý seminář, zabere všehovšudy 5 minut.

„Dám spolu do páru kolegy, kteří se skoro neznají, a řeknu jim, že mají minutu na to, aby se o sobě něco dozvěděli. Po této minutě si mají dát navzájem tip, co na ně nejvíc platilo. Co ten druhý udělal nebo řekl a dobře to zafungovalo. Je to neuvěřitelné, jak se energie v místnosti najednou úplně promění.”

Většina z nás totiž dokáže intuitivně udělat malý krok, kterým se přiblížíme tomu druhému. A rádi slyšíme, když nám to dotyčný potvrdí. Potíž je, že v reálném životě tyto face-to-face situace, kde je zájem o druhého součástí zadání, nenastávají běžně a přirozeně.

Co může pro lepší vztahy v týmu udělat firma...

Organizace, které se snaží stmelit tým novějšími metodami, doporučují aktivity, při kterých spolu lidé řeší nějaký problém. Účinné tedy můžou být například šifrovačky, únikové místnosti nebo i turnaje v paintballu (pokud taková aktivita všechny zajímá a baví).

Nabízejí se ale i „obyčejnější” a méně nákladné nápady. Manažeři např. můžou z pravidelného meetingu vyhradit 5–10 minut na nepracovní okénko. Kolegové se vystřídají v tom, že ukážou, jak mají zařízený home office, nebo pár fotek čehokoli, co je právě zajímá. Možná máte kolegyni, která přes den zadává faktury do systému, ale ve volném čase trénuje na maraton? Nebo je váš kolega tramp a občas vyrazí pod širák, i když byste ho bez kravaty nepoznali?

Cílem je navodit situaci, ve které se lidí nebaví jen povrchně. Vzájemně se o sobě dozvědí něco nepracovního a možná kolegy uvidí a pochopí z jiného úhlu. Nejenže to posilní pocit týmovosti, ale taky zásobu zajímavých témat do budoucna.

Ještě jednodušší je zavést speciální stoly v kuchyňce (Tracey Crouch jim říká „chatty tables”), ke kterým si lidi sednou, když budou mít náladu si povídat. Myšlenka je taková, že kdokoli si přisedne, dává zelenou rozhovoru – i s někým novým.

Možností je zkrátka více.

…a co můžu udělat já?

Samozřejmě není potřeba čekat, až se o vřelejší klima v kanceláři postará management.

Až si budete příště v kuchyňce ohřívat oběd a budou u toho kolegové, které moc neznáte, můžete vyzkoušet něco nového. Přeskočte pracovní téma, které je zrovna po ruce, a zkuste:

1. Zavést řeč na něco, co máte viditelně společného, přitom to není moc obvyklé („uncommon commonalities” – např. tetování nebo obliba zázvorového čaje),
2. Doplnit další otázku k „jak se máš”, např. z čeho má daný kolega ten týden zatím největší radost,
3. Podělit se o něco trochu osobního, např. co se právě daří vám.

Je lepší počítat s tím, že rozhovor nepůjde s každým hladce a možná nebude mít okamžitý převratný účinek. Možná budete mít pozitivní dopad, který si dotyčný uvědomí až později. Taky ale můžete hned napoprvé objevit nového pracovního kamaráda nebo kamarádku.

Pamatujte, nemusíte dělat nic velkého, co vás bude stát spoustu energie. Stačí jeden kolega, který je zrovna poblíž – a čtyřicet vteřin.

Chcete duševní zdraví svých kolegů podpořit trochu komplexněji?

Zjistěte, co vám nabídne wellbeing program pro firmy VOS, nebo dopřejte týmu psychologickou podporu s pomocí Terap.io.

Zdroj k článku: Adam Grant, podcast WorkLife, epizoda “We Don’t Have to Fight Loneliness Alone”.