Cesta úzkostí 05: Plavba úzkostí pomocí všímavosti
Zdá se, že syndrom vyhoření si dřív nebo později najde každého z nás. Že je to jen otázka času, který strávíme v dlouhodobém stresu. Jak ukazuje tento článek, čas hraje svoji roli, ale vyhoření se dá vyhnout prevencí. Obávaný „burn-out“ můžeme léčit vlastními silami i ve spolupráci s firmou.
Přihořívá, přihořívá…
Jak se dozvíme například z Terap.io, syndrom vyhoření je celkové vyčerpání z chronického stresu, se kterým má zkušenost více než pětina Čechů. Projevuje se emoční a fyzickou únavou, nespavostí, podrážděností a oslabenou imunitou. Definici bychom měli, ale teď – jaké pro nás může mít reálné následky?
Pracovní stres, který trvá dlouho a dostáváme ho v příliš vysokých dávkách, může kromě vyhoření vést k pocitu paralýzy a odtud k nižšímu sebevědomí. Vnímáme, že nepodáváme stejně dobrý výkon, k jakému jsme se zavázali nebo na jaký jsme zvyklí, ale nedokážeme se přinutit, abychom se „nahodili zpátky“. Obvykle to doprovází i vzrůstající cynismus a odosobnění od práce a od kolegů. Máme zkrátka pocit, že jsme vyždímaní a už nemáme co dát.
Kořeny vyhoření často dohledáme ke ztrátě kontroly nad množstvím práce, která se na nás valí, ale taky k určité křivdě nebo nespravedlnosti, na kterou se začala jako sněhová koule nabalovat další frustrace. Přestáváme vidět smysl v tom, co děláme, a jasně cítíme, že bychom potřebovali změnu – jenomže ztrácíme energii k tomu ji vůbec udělat.
Jak řešit burn-out, který už probíhá?
Na účinné intervenci se shodují všichni psychologové – je potřeba začít rychle dodávat krátkodobé pozitivní emoce, aby se člověk úplně neutopil a neztratil nadhled. Můžeme si je dopřát ve formě koníčku, ale i mnohem menších, banálnějších věcí, které nás nestojí příliš energie, ale vrátí nám trochu radosti. Tedy samozřejmě pokud nám radost obvykle dělají – činnosti jako vychutnat si kávu, dát si dlouhou koupel, vzít si den volna, objednat si oblíbené jídlo nebo i plánovat si budoucnost či změnu kariéry.
Další doporučení míří k vytvoření podpůrného systému, tedy lidí, se kterými se o vyhoření můžeme bavit a nemuset se trápit tím, že je zatěžujeme. Stejně tak se doporučuje budování mistrovství. Znamená to zaměřit se právě na koníčky nebo postranní aktivity, ve kterých jsme dobří, což může s pocitem marnosti udělat úplné zázraky.
Nečekaný protilék – víc práce?
Emoční vyčerpání nemusí vždycky znamenat, že máme práce moc. Může taky znamenat, že jí potřebujeme víc – ale takové, která má z našeho pohledu opravdový význam. Ne náhodou se mnoha lidem povedlo rozbít bludný kruh tím, že rozjeli vedlejší projekt. To, že začneme být podnikaví v nějaké oblasti, kterou sami považujeme za důležitou, posiluje pocit uplatnění a reálného dopadu na okolní svět.
Představit si můžete dobrovolnou výpomoc v útulku, večerní doučování nebo i malou akci pro kolegy – cokoli mimo vaši denní agendu, co vás nebude vysilovat a vrátí vám patřičnou sebedůvěru. Se sebedůvěrou se totiž vrací i nadhled a schopnost vyhodnotit, jakým směrem se vydat dál.
Prevence vyhoření v rukách firmy
Vyhoření je fenomén, který se nedá připsat jen určité generaci nebo typu profese. Musí na něj být připravená každá organizace. Doporučit lidem meditaci, mindfulness nebo jiné techniky zvládání stresu se může hodit jako rychlá pomoc, ale dá se přirovnat k tlumení horečky Paralenem. Lepší je jít po příčině. Pokud podporu zaměstnanců myslí firma vážně, je potřeba mít po ruce i razantnější nástroje:
- Snížení pracovní zátěže – zkuste s manažerem oddělení domluvit, kdo by mohl v týmu zastat určitou část úkolů, nebo jestli není potřeba nabrat nového (půl)člověka. Možná se ani neví, že má na sobě vyhořelý kolega tolik práce.
- Vrácení kontroly – pobavte se o tom, jestli by kolega uvítal změnu v pracovním režimu, např. změnu pracovní náplně, větší flexibilitu s home office nebo prostor na sebevzdělávání.
- Podpora zaměstnavatele – otevřeně mluvte o tom, že jste otevření a připravení pomoct, pokud kolegové začnou trpět přílišným stresem. Dejte najevo, že jsou pro vás důležití a jste ochotní jim vyjít vstříc, abyste překlenuli krizi.
Pokud totiž váš kolega úplně neztratil důvod, proč ve vaší firmě vůbec je, bude rád, že nemusí odejít. Je to podobné jako ve vztahu – většina problémů se dá vyřešit nasloucháním druhé straně a zrušením pocitu bezmoci. Co na tom, že možná přijdete o pár člověkohodin a dočasně se sníží tempo oddělení. Zaměstnanec, kterého podržíte v krizi, vám může vše stonásobně vrátit, a vy navíc ušetříte několik měsíců shánění náhrady.
Chcete duševní zdraví svých kolegů podpořit trochu komplexněji?
Nabídněte svým zaměstnancům podpůrný systém VOS nebo psychologickou pomoc prostřednictvím Terap.io.
Zdroje k článku:
Adam Grant, podcast WorkLife, epizoda „Burnout is Everyone’s Problem“
Adam Táborský, přednáška „Jak rozpoznat vyhoření a obloukem se mu vyhnout“, webinář Duševní pohoda jako základ zdravého týmu, VOS.health 7.9. 2021 \n